Dnes jedeme domů! Ale před odjezdem autobusem nebo autem rodičů nás čeká snídaně, balení a úklid tábořiště. Kdo chtěl a přivstal si, mohl se nechat potrápit soukromou rozcvičkou.
Týden to byl překrásný, ale doma ve vlastní posteli je přece jen nejlépe. Doufám, že vás uvidím příští rok.
14.7. Pátek
Ráno nám slunce osvítilo poslední programový den. Začínal jasně, ale my se hned ponořili do temných koutů protektorátu. Dopoledne jsme si totiž posvítili na tajemnou postavu Černého. Bezcitného kolaboranta, který donutil naše skautské postavy ke zradě. Vydíral Krise, Kristiana Kříže, smrtí jeho rodině, pokud nevyzradí informace o svých přátelích. Zároveň Lucka, Patrik a Honza pojali podezření, že Jiří Jílek se neztratil náhodou.
Odpoledne jsme spustili velkou akci hledání Černého. Kde je? Pomůže nám někdo ze Sítě? V Chválkově? Mnichu nebo Bořetíně? Časy jsou stále temnější a na cestě hlídkují agenti gestapa. Pozor ať nás nikdo nevidí. Konečná konfrontace přichází na břehu jezera. Hakim a Černý se pustili do boje na život a na smrt. S větší sílou boje se zadržuje dech a boj se přesouvá do vody. S Hakimovým vítězstvím si konečně můžeme oddychnout.
Po návratu do tábořiště nás čekalo další zjištění. Jiří Jílek na Jitrách opravdu přišel o život. A navíc, doopravdy rukou Černého. Ale jeho deník pomohl sejmout vinu z nešťastného Kristiana Kříže, který celý život žil v domnění, že Jiříkovu smrt zavinil. Pan Jílek přijal smrt svého bratra a Krise ujistil, že mu bylo odpuštěno.
Po tomto šťastném konci už nás v tábořišti čekala jen hostina a dlouhý večer u společného ohně.
13.7. Čtvrtek
Dnes se konal poslední blok zkoušek — například poznávačka květin nebo mapové značky. Následovala logicko-běžecká hra s Křižáky. Odpoledne proběhl memoriál Karla Sklenáře, našeho havního hrdiny. Každý tým do něj vložil jednu disciplínu. Největší úspěch měl hod vodou napuštěným balónkem. Odpoledne týmy dokončily svoje prezentace, které chystaly celý týden a večer nám je předvedly. BOMBA! Video, divadlo, film, deskovka… básně. Máte šikovné děti, stačí ukázka:
„Začalo to v září, Mnichovskou dohodou, Hitler plán vytváří, Že Česko nám dobudou. V noci smlouvu podepsali, tři státy, co souhlasily, O nás, bez nás mluvily, A náš stát tím zradily. Zabrali nám pohraničí, A teď nám tu všechno ničí, Slovensko se odtrhlo, A národ tím podtrhlo.
Můžeme dokonce zhlédnout krátký film, který vytvořil tým zelených:
Vyzvědači – souboj týmů v uličkách starého města v Jindřichově Hradci. Svůj tým nejlépe řídil David L. Pak jsme přejeli do Kláštera, maličké obce s úžasným klášterem. Je tu největší dřevěný oltář v Evropě. Děti nás zase mile překvapily, protože v kostele opravdu šeptaly, vydržely tam skoro hodinu a ptaly se. V katakombách pod klášterem se odehrál boj o záchranu skrytých uměleckých děl a večer Hakimova skupina Síť provedla svou největší akci, vyhodila do povětří železniční most. Našli jsme jeden kamenný tady nedaleko a týmy pod ním sehrály scénku o skončení akce.
Pro návrat do spacáků se děti musely proplížit skrz hlídky agentů gestapa. Někteří to zvládli, jiní právě teď usínají v konírně. Dobrou noc i vám
11.7. Úterý
Úterý začalo již tradičním nástupem. Pak následovaly dvě lesní hry z kroniky žlebských skautů. Černá vysílačka a Tajné základny. Zkuste třeba na čtverečním kilometru najít jediného špiona, který ve tříminutových intervalech píská na píšťalku. Odpoledne proběhl dřevorubecký pětiboj s řezáním klády, vlečením klády a jinými rozmanitostmi.
Náš příběh pokračuje založením odbojové organizace Síť. To ukazuje dnešní fotka včetně hesla PER FIDELIS. Hra Radio Londýn prověřila, jak si v týmu dovedou předávat informace. Zvítězili Davidovi Modří, ale Kiki a Anička odvedly skvělý výkon. Tábor je v ohrožení. Ale nelekejte se, ne ten náš, jen ten příběhový. Proto den končil hrou s námětem evakuace tábořiště.
Sluníčko pere jako u vás, ale les nás chrání a hvězdy jsou tu jasné.
10.7. Pondělí
Den nám začal prvním vztyčováním státní vlajky při ranním nástupu.
Lucka, Patrik a Honza se ráno dostali do potíží s nevrlým panem Křížem, který si nepřál, aby psali o oddílu Arboriánů a zamkl je do staré skautské klubovny. Děti se v detektivní hře snažily najít cestu ven, tři ze čtyř týmů byly úspěšné. Poslední tým přehlédl klíč k útěku.
Hra byla kombinovaná s dalším blokem zkoušek. Novinkou v nich bylo: sleduj instruktora lesem tak, aby tě neviděl. Ukázalo se, že to není úplně jednoduché.
Po obědě jsme si všichni procházeli důležité hodnoty. Děti je sbíraly na rychlost a pokoušely se si je zapamatovat. Dny jsou slunné a bylo nám horko, a tak jsme se všichni vydali k nově vybudovanému rybníku. Mohli jsme pozorovat veliký vodní turnaj ve hře o vlajku, který nakonec jen o pár minut vyhrál tým zelených.
Večer narazili Lucka, Patrik a Honza na své soupeře Křižáky. Ze svízelné situace pomohla Lucčina lest a kluci prokázali svou obětavost. Kromě Křižáků, vyděšených událostmi příběhu, si do hlubin vlastního svědomí museli sáhnout také naši účastníci při hře zvané prostě „Svědomí“. Mnozí z nich se nebáli sdílet vlastní prohřešky a někteří je dokonce spálili v ohništi napsané na papír, aby se na závěr mohli obejmout.
9.7. Neděle
Probudili jsme se do zářivého rána, dopoledne jsme trochu připomněli symboliku lilie, rytířství, ukazatel cesty a správného směru. Pak přituhlo, alespoň v našem příběhu. Nastal totiž boj o hraniční stanici. Chválkov byl dobyt, žádný tým jej nedokázal hájit déle než sedm minut. Venku je vedro — hrajeme polejvačku, ta skončí tím, že všichni jsou zmáčení a veselí.
Ve zkouškách, které jsme dnes poprvé otevřeli, dokázal jediný Jenda udržet tříminutový oheň s pouze minimální zásobou dřeva. Za zmínku též stojí schopnosti Davida Löflera a Verči v práci s mapou. Večer již jsme v roce 1938 — „měli jsme se bránit?“ Otázka leč pouze hypotetická, odpověď přesto náročná. Mile nás překvapily názory dětí; ty zdůrazňovaly různé názorové póly včetně stanovisk typu „násilí se nesmí ustupovat…“ či „Tady jsme doma!“. Když píšu tyto řádky, řeší si každý své malé dilema: emigrovat či zůstat uvnitř vlasti? Spolupracovat či se zúčastnit odboje? Emigranti cestují s kufrem po lese a mluví anglicky, odbojáři ukrývají tajný náklad. Dobrou noc!
PS: Rajská nezbyla.
8.7. Sobota
Náš příběh začíná soutěží o historii 20. století. Zahráli jsme si takové malé riskuj mezi exponáty vojenského muzea. Víte třeba, že limit pro mobilizaci byl šest hodin? Nejlépe si tam vedly Ester, Maru, Barča, Julča a Linda.
Naši hrdinové Lucka, Patrik a Honza se poprvé dozvěděli o existenci skautského oddílu Arboriánů a jeho tajné činnosti. V temnu Vyšehradských kasemat poskládali účastníci tajné heslo Per fidelis – věrni. Pak už jsme svištěli do Chválkova. Dojeli jsem v pořádku, slupli kuřecí gyros s rýží, zvládli jsme ještě OROK čili organizační okénko, aby všichni věděli, co, kde a jak. V další hře nás potěšilo, co si děti pamatují o loňských hlavních postavách. A taky Jendova poznámka „Jó v nejlepším to vždycky utnou.“ :))
Teď už všichni spokojeně pochrupují ve svých postýlkách.
ARBORIÁNI V TEMNÝCH ČASECH
Poslední místa.
Termín: 8. – 15. července 2023 Místo konání: Chválkov u Kamenice nad Lipou Pro koho akce je: 10 – 14 let Hlavní vedoucí: Mgr. Ivan Bauer Cena: 5 220 Kč
Melk vjede do dvora pekárny. Dnešní rozvážku má za sebou. Vtom strne! Z průjezdu vidí na dvoře šedé auto. Vedle něj stojí chlapík v koženém kabátě a šedém klobouku a pokuřuje. Jsou tady! Jako blesk obrátil kolo a šlápl do pedálů. Neviděli ho! Co teď? Šlape jako o závod. Mizí za rohem. Trochu se uklidnil. Hlavou mu víří divoké myšlenky. Kam teď? A už ví! Vzpomněl si na ty šťastné dny, kdy vyráběli plán Staré čtvrti. Ještě že to tehdy všechno prohledali! Ty červené linky na plánu značily propojené domy. Někde se dalo projít celým blokem, jinde třeba šlo vyjít v domě do patra a přes pavlač se dostat do docela jiné ulice. Tady! Melk vede kolo uličkou. Je mu zima i horko zároveň. Potí se. Námahou nebo strachem? Sám neví. Ledový vítr mu proniká na kůži. Z kůlny se dostal na schodiště domu. Otevřel nízká dvířka a zmizel ve tmě. Na jak dlouho?
Lucka, Honza a Patrik odkrývají tentokrát minulost nedávnou. Tak nedávnou, že její pamětníci ještě žijí. A přece tu nebude nouze o tajná sledování, dramatické úniky a překvapivá odhalení. Protivníci jsou tentokrát velmi současní a jejich tajemství velmi temné.
Vyšli do předsíňky a zjistili, že vstupní dveře jsou zamčené. Honza zacloumal klikou a zabušil. Lucka zavolala: „Haló, pane! Otevřete! Otevřete!“ Zpoza dveří se ozvalo: „Nepište nic! Nic o Arboriánech! Nesmíte o nich psát! Rozumíte? Už ani slovo. Už nikdy!“ Znělo to podivně vášnivě a naléhavě. A mělo to překvapivé pokračování: „Slibte mi to! Pak vás pustím.“
Příběh nás letos zavede do lesa i do města, do nedaleké minulosti i žhavé současnosti. Zavede nás k pokračovatelům arboriánů i k dědicům jejich odkazu. Bude to hra i zápas. Osvědčíte v něm vlastní odvahu i vzájemnou spolupráci. Dávno odložený případ totiž poznamenal mnoho dnešních životů. Ten příběh nám nastaví zrcadlo. Chceš se do něj podívat?
